Moje "superschopnost" je jazyk. Mám za sebou nejen desítky bárovek, ale i několik fantasy románů a učebnic, takže jazyk dokážu přizpůsobit cílové skupině. Mojí velkou devizou je bohatá slovní zásoba a schopnost slovy vykouzlit přesvědčivou atmosféru. Jsem hodně vizuální typ, takže vlastně popisuju film, který mi běží v hlavě, nechám se sama strhnout dějem, a to je na knihách poznat. Kostru příběhu mám připravenou jen rámcově, takže postavy mají velkou volnost chovat se přirozeně (a občas mne velmi překvapí), a to je na knížkách také znát. Knihy mají spád, jsou dobrodružné, a jak řekl jeden tatínek, děti je čtou "rychlostí 125 Kč za hodinu".

Hlavní cílovou skupinou jsou sice děti 10 - 12 let, ale knihy by se mohly klidně prodávat i jako historické romány pro dospělé. Nejsou totiž prvoplánové. To, co se v nich odehrává, je sice popisováno očima dvanáctileté slečny, ale není to dětský svět, je to - normální svět. A tak si příběh užijí dětští čtenáři svým způsobem a dospělí zase svým. Proto jsou bárovky tak oblíbené pro společné čtení rodičů (či prarodičů) s dětmi. Myslím, že nejstarší čtenář, který mi napsal pochvalný mail, byl dvaadevadesátiletý penzionovaný profesor z brněnské techniky.

Jsem historička, historii už přes třicet let učím na gymnáziu a napsala jsem řadu učebnic a metodických příruček. Jako historička vím, že překrucování dějin je jedna z nejnebezpečnějších věcí, ať už se tak děje pod diktátem ideologie nebo módního trendu. Dělám tedy maximum pro to, aby reálie v mých knihách byly co nejpřesnější.

To se netýká jen oblečení, nábytku nebo třeba jídla, ale i myšlení, způsobů, pohledu na svět a podobně. Velmi často proto konzultuji i drobné detaily s odborníky. Ale protože bárovky mají opravdu velký časový záběr, neuhlídám úplně všechno. Třeba Mezopotámii jsem opravdu pečlivě a důkladně konzultovala s oddělením asyriologie na univerzitě v Yale, a stejně jsem pak zjistila, že špatně popisuji způsob výroby hliněných tabulek. Prostě mne nenapadlo se na to zeptat...

Vzhledem k tomu, že jsem procestovala kus světa, téměř všechny knihy se také odehrávají v prostředí, které znám, a tím pádem dokážu čtenářům zprostředkovat i autentickou atmosféru.

Tenhle důraz na realitu dělá z bárovek opravdu unikátní sérii. Děti z nich načerpají spoustu informací, excelují pak ve škole - a školy bárovky často zařazují jako doporučenou četbu a pracují s nimi. Proto k bárovkám postupně vytváříme i pracovní listy, které jsou volně ke stažení na stránkách nakladatelství (proklik najdete v sekci "Ke stažení").

Hlavní hrdinkou je sice dvanáctiletá Bára, ale ukázalo se, že bárovky vůbec nejsou jen čtení pro děvčata. Jsou dobrodružné a napínavé a kluci si v každé knize najdou také svůj vzor - ať už je to samuraj Jorikata, husitské práče Borek nebo neohrožený Músa šajch Číkí. Samotnou mne překvapilo, jak oblíbený je mezi kluky podle mne vyloženě "holčenčí" díl "Marie Terezie - Tajnosti císařských komnat". Inu vikomt de La Calmette si umí získat srdce čtenářek i čtenářů.

Z mailů od rodičů i samotných dětí vím, že to funguje. Maminky si bárovky navzájem doporučují pro děti, které čtení nebaví, protože stačí jedna bárovka a dítě začne hltat celou řadu. A když už má všechny "bárovky" přečtené, přirozeně sáhne po jiných knihách. Prý to zabírá i tam, kde nezafungoval ani Harry Potter. Rozečetli se dyslektici a rozečetly se i bilingvní děti, které při čtení upřednostňovaly druhý mateřský jazyk. Dobrý trik je také nečtenářům koupit audioknihu. Vzhledem k tomu, že natočené jsou zatím bárovky jenom tři, nezbude mu nic jiného než záhy sáhnout po tištěném dobrodružství.