Knihovna babi dejvické

Tentokrát měla Bára smůlu. Babi dejvická se asi při své práci historičky s Aloisem Musilem nesetkala, nebo o něm nikdo žádnou odbornou knihu nenapsal. Prostě v knihovně nebylo nic, a Bára se tak musela spokojit s informacemi z internetu.

Tentokrát Bára žádnou odbornou literaturu nehledala. Všechno, co potřebovala, našla ve své faraonské encyklopedii.

V knihovně babi dejvické byly dokonce čtyři užitečné knížky, na které se Bára s nadšením vrhla.

Při průzkumu knihovny babi dejvické narazila Bára na jeden učiněný skvost.

Jako (skoro) každé dítě Bára miluje Asterixe a Obelixe a Egypt si až do své cesty k pyramidám představovala dost podle tohohle komixu. Tak teď už ne...

K francouzské revoluci našla Bára v knihovně babi dejvické knih docela hodně, ale pročetla si jen jednu, protože měla velmi, velmi zajímavý název...

Tohle byla jedna z Bářiných prvních výprav do minulosti, kdy byla spíš fascinovaná tím, že vůbec jde cestovat časem, než hledáním informací o době, ve které se ocitla. Spokojila se tedy s tím, co našla v tatínkově rajčí encyklopedii.

O Indii našla Bára v knihovně babi dejvické celou hromadu knih. Většina ale byla o starověké Indii. Mladší období asi babi dejvickou moc nezajímalo, a tak si spoustu informací o lidech, se kterými se setkala, musela Bára najít ke své nechuti na internetu.

Babi dejvická se sice asi na Japonsko nijak nespecializovala, přesto Bára našla v knihovně čtyři užitečné publikace.

Po návratu z minulosti Bára poprvé ocenila, že mít po ruce celou knihovnu po babičce-historičce je prostě k nezaplacení.

Knížky o Keltech Báru bavily. Trochu s překvapením zjistila, že není Kelt jako Kelt. Nejen že bylo mnoho keltských kmenů, ale velký rozdíl byl taky mezi Kelty žijícími na evropské pevnině a Kelty žijícímí na ostrovech - třeba v Irsku nebo v Británii.

Spoustu informací, které hledala, našla Bára ve své faraonské encyklopedii. Jinak by v knihovně babi dejvické určitě sáhla ještě po nějakých korejských dějinách.

Tentokrát Bára žádnou odbornou literaturu nestudovala, co potřebovala, našla ve své faraonské encyklopedii.

O Leonardovi da Vinci vyšla spousta publikací, ale babi dejvická je nějak neshromažďovala. Jako každý historik pochopitelně o umění něco věděla a vědět potřebovala, proto Bára mezi jejími knihami našla vyloženou bibli dějin umění - desetidílné dílo Josého Pijoana, ke kterému po jeho smrti přibyly ještě další dva díly.

O Marii Terezii a její rodině toho Bára našla v knihovně babi dejvické vcelku dost. Není divu, Marie Terezie byla významná panovnice.

Bára měla opravdu neuvěřitelné štěstí, protože v knihovně babi dejvické našla útlou anglicky psanou brožuku - cestopis síry Olafa. Ne že by ji on snad psal anglicky. Do angličtiny ji jen nějaký dobrák přeložil. A babi jizerská se pustila do překladu do češtiny, jinak by si Bára moc nepočetla.

Přímo o Indiánech babi dejvická žádnou knihu neměla. To na chalupě u babi jizerské, tam jich bylo! Dva divoši, Poslední Mohykán, několik knih o Vinnetouovi... Ale to byla beletrie, ne odborná literatura, a navíc Vinnetou byl prérijní Indián a žil úplně jinde. A tak se Bára musela spokojit s knihou o válkách, které tehdy tam, kam ji atlas zanesl,...

Mezopotámie babi dejvickou očividně zajímala, protože knih o ní našla Bára plnou náruč, a fakt zajímavých!

Tentokrát si Bára potřebné informace našla na internetu.

Knihu Josefa Janáčka "Pád Rudolfa II." nakonec Bára odložila, protože vzadu neměla rejstřík, a tak by se jí v ní konkrétní informace špatně hledaly. Co si budeme nalhávat, líná byla.

O Pompejích našla Bára knížky dvě, jednu hodně starou nabitou informacemi, druhou mladší nabitou obrázky.

Fredegarovu kroniku bohuže babi dejvická v knihovně neměla, ale něco Bára přece jen našla.

Masakr v Glencoe je z pohledu skotských i anglických dějin poněkud okrajová záležitost, a tak - jak Bára zjistila - není úplně jednoduché se dostat k nějakým obšírnějším informacím.

O mincích ani o orlojích babi dejvická v knihovně nic neměla, a tak Bára musela vzít zavděk internetem. O husitech a o Jiříkovi našla leccos i ve své faraonské encyklopedii.

Tentokrát si Bára z knihovny babi dejvické přinesla plnou náruč pokladů nejen historických, ale i jazykovědných.

K tomuhle tématu měla babi dejvická poměrně velkou zásobu knih. Něco si ale Bára stejně musela vyhledat na internetu.

K době, ve které se odehrávala trojská válka, toho Bára našla docela dost. A taky zjistila, že spoléhat se na Petišku, byť jsou jeho převyprávěné pověsti úžasné, jako na historický pramen prostě nejde...

Co se odborné literatury týče, našla Bára tři super knihy. A s povzdechem zjistila, že v dětských knížkách se všude lže o rohatých přilbách...

Tentokrát se Bára zaměřila hlavně na encyklopedickou literaturu.

Kromě Karlova životopisu je to tentokrát samý slovník, samá encyklopedie...