Úžasná kniha! Jsem nadšená.
Populární formou je v ní vysvětleno celé toto období, takže si studenti látku dobře zapamatují. Jakožto velkou milovnici koček mě celá kniha bavila ještě víc!
Pružinka, Databáze knih, 29.3. 2023

Písnička o Margot, kterou si Bára notovala s Filipem, je dokonce ze 16. století. Složil ji Jacques Arcadelt. Na tomhle videu ji zpívá čtyřhlasně úžasný zpěvák Andrew Leslie Cooper. Je obdivuhodný, protože dokáže zpívat i diskantem. Hraje také na několik hudebních nástrojů a baví ho dělat videa, kde všechny party zpívá či hraje sám. Jak si s Arcadeltovou Margot poradila skupina Spirituáln kvintet, najdete níže.

Prolistovat knihu a koupit si ji můžete zde:

Tohle byla pecka. Na konci mi málem vypadly oči z důlků, perfektní díl!
Quanti, Goodreads, 13. srpna 2024

K francouzské revoluci mám zvláštní vztah. Ačkoliv nelze popřít, že byla velkým mezníkem v dějinách, pokládám ji za nejostudnější kapitolu francouzských dějin. Je to zářný důkaz toho, že když se problémy neřeší a nechávají se takzvaně vyhnít, zákonitě dojde k obrovskému průšvihu. Protože Velká francouzská revoluce skutečně průšvih byla. Způsobila strašlivý ekonomický propad země, která už tak byla v zoufalé hospodářské situaci, byl během ní zničen bezpočet vzácných kulturních památek, pod gilotinou skončily desetitisíce nevinných lidí... Když se lůza urve z řetězu a dostane pocit, že ve jménu nějaké vznešené myšlenky může cokoliv, je to horor. Demografický propad Francie dorovnávala celé devatenácté století. A ano, dosáhlo se rovnosti před zákonem, což třeba císař Josef II. ve své monarchii zařídil vydáním občanského zákoníku a bez jakéhokoliv povyku. Na tuhle odvrácenou tvář revoluce se zapomíná. Na to, jak se původně ušlechtilé myšlenky zvrhly až v jakobínskou diktaturu, během níž byla pošlapávána i Deklarace práv člověka a občana. Na to, jaké pohoršení a odpor budila představa, že heslo "svoboda, rovnost, bratrství" by mohlo platit i pro někoho jiného než pro bílé muže žijící ve Francii. Třeba, Bůh uchovej, pro ženy. A tak jsem se rozhodla ukázat čtenářům i tuhle stránku francouzské revoluce. Do jednoho krátkého příběhu se těžko vměstná úplně všechno, o čem by člověk chtěl psát, takže mi z něj vyklouzla třeba madam Rolandová, za níž se kvůli jejímu bystrému úsudku chodilo pro politické rozumy a která za to také skončila pod gilotinou. Aspoň s Olympe de Gouges, která pro změnu skončila pod gilotinou kvůli tomu, že sepsala Deklaraci práv ženy a občanky (a to slovo občanka, francouzsky citoyenne, sama vymyslela, do té doby ve francouzštině neexistovalo), se Bára seznámila blíž.