Francouzská revoluce - Jen krůček od gilotiny

Malé městečko nedaleko Paříže žilo i z jara roku 1793 poklidným životem a nic nenasvědčovalo tomu, že ve Francii zuří revoluce. Setkání s nejvzdělanějšími a nejpokrokovějšími dámami té doby bylo sice zajímavé, ale, upřímně, i trošku nudné. Bára byla docela ráda, že se poměrně rychle ocitla zpátky ve své době. Jenže… Jenže pak zjistila, že řadě jejích nových přátel hrozí smrt pod gilotinou, a rozhodla se vrátit, aby je varovala. Mezitím se však ve Francii dostali k moci jakobíni – a teď je to Bára, komu jde o život…


Úžasná kniha! Jsem nadšená.
Populární formou je v ní vysvětleno celé toto období, takže si studenti látku dobře zapamatují. Jakožto velkou milovnici koček mě celá kniha bavila ještě víc!
Pružinka, Databáze knih, 29.3. 2023

Moc mne těší, když bárovky cestují "na místo činu" nejen se mnou, ale berou je tam i přátelé a známí. Tady moje kamarádka Jitka Jendruchová vyfotila bárovku před katedrálou Notre Dame, kde se Bára setkala s občankou Olympe de Gouges.
Moc mne těší, když bárovky cestují "na místo činu" nejen se mnou, ale berou je tam i přátelé a známí. Tady moje kamarádka Jitka Jendruchová vyfotila bárovku před katedrálou Notre Dame, kde se Bára setkala s občankou Olympe de Gouges.

Písnička o Margot, kterou si Bára notovala s Filipem, je dokonce ze 16. století. Složil ji Jacques Arcadelt. Na tomhle videu ji zpívá čtyřhlasně úžasný zpěvák Andrew Leslie Cooper. Je obdivuhodný, protože dokáže zpívat i diskantem. Hraje také na několik hudebních nástrojů a baví ho dělat videa, kde všechny party zpívá či hraje sám. Jak si s Arcadeltovou Margot poradila skupina Spirituáln kvintet, najdete níže.

V tomhle oblečení se Bára v Paříži objevila. Tak se mi líbilo, že jsem si ho pro radost namalovala.
V tomhle oblečení se Bára v Paříži objevila. Tak se mi líbilo, že jsem si ho pro radost namalovala.
Stránka z módního časopisu, jaký si Bára prohlížela u madam Helvétiové. Obrázek je z https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Magasin_des_Modes_Nouvelles_Fran%C3%A7aises_et_Anglaises,_30_d%C3%A9cembre_1787,_3e_Ann%C3%A9e,_5e_Cahier,_Pl._1,2,3_(titel_op_object),_RP-P-2016-8-18.jpg
Stránka z módního časopisu, jaký si Bára prohlížela u madam Helvétiové. Obrázek je z https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Magasin_des_Modes_Nouvelles_Fran%C3%A7aises_et_Anglaises,_30_d%C3%A9cembre_1787,_3e_Ann%C3%A9e,_5e_Cahier,_Pl._1,2,3_(titel_op_object),_RP-P-2016-8-18.jpg
Republikánský ciferník.  24. října 1793 zavedli jakobíni nový kalendář, který začínal vyhlášením republiky 22. září 1792. Všechno bylo jinak. Sice nechali dvanáct měsíců, ale zavedli jejich nová jména. každý měsíc měl třicet dní rozdělených do tří "týdnů" po deseti dnech. Jakobíni byli posedlí desítkovou soustavou. Den rozdělili na deset hodin a každou z těch hodin na sto minut. Minuty ani hodiny pochopitelně nebyly tak dlouhé jako normální minuty a hodiny, byly to revoluční minuty a hodiny. Zavedení nového počítání času bylo pochopitelně pro lidi komplikované, a tak šikovní hodináři začali vyrábět hodiny s ciferníkem, který ukazoval jako revoluční čas, tak ten normální. Pochopitelně že taková změna jakobínům také usnadňovala odhalení těch, kteří s nimi nesouhlasili. Stačilo jít postaru v neděli do kostela, a hned bylo jasné, že ten člověk místo desetidenního týdne dodržuje sedmidenní, a ještě je křesťan a katolík, a to jakobíni nesnesli. Byla to přece konkurenční ideologie, která dokonce hlásá lásku k bližnímu, a to s permanentně svištící gilotinou moc nekorespondovalo. Obrázek je z https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Horloge-republicaine2.jpg
Republikánský ciferník. 24. října 1793 zavedli jakobíni nový kalendář, který začínal vyhlášením republiky 22. září 1792. Všechno bylo jinak. Sice nechali dvanáct měsíců, ale zavedli jejich nová jména. každý měsíc měl třicet dní rozdělených do tří "týdnů" po deseti dnech. Jakobíni byli posedlí desítkovou soustavou. Den rozdělili na deset hodin a každou z těch hodin na sto minut. Minuty ani hodiny pochopitelně nebyly tak dlouhé jako normální minuty a hodiny, byly to revoluční minuty a hodiny. Zavedení nového počítání času bylo pochopitelně pro lidi komplikované, a tak šikovní hodináři začali vyrábět hodiny s ciferníkem, který ukazoval jako revoluční čas, tak ten normální. Pochopitelně že taková změna jakobínům také usnadňovala odhalení těch, kteří s nimi nesouhlasili. Stačilo jít postaru v neděli do kostela, a hned bylo jasné, že ten člověk místo desetidenního týdne dodržuje sedmidenní, a ještě je křesťan a katolík, a to jakobíni nesnesli. Byla to přece konkurenční ideologie, která dokonce hlásá lásku k bližnímu, a to s permanentně svištící gilotinou moc nekorespondovalo. Obrázek je z https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Horloge-republicaine2.jpg
Poprava Brissota a ostatních girondinu. Obrázek je z https://theconversation.com/the-french-revolution-executed-royals-and-nobles-yes-but-most-people-killed-were-commoners-200455
Poprava Brissota a ostatních girondinu. Obrázek je z https://theconversation.com/the-french-revolution-executed-royals-and-nobles-yes-but-most-people-killed-were-commoners-200455

Prolistovat knihu a koupit si ji můžete zde:

Tohle byla pecka. Na konci mi málem vypadly oči z důlků, perfektní díl!
Quanti, Goodreads, 13. srpna 2024

K francouzské revoluci mám zvláštní vztah. Ačkoliv nelze popřít, že byla velkým mezníkem v dějinách, pokládám ji za nejostudnější kapitolu francouzských dějin. Je to zářný důkaz toho, že když se problémy neřeší a nechávají se takzvaně vyhnít, zákonitě dojde k obrovskému průšvihu. Protože Velká francouzská revoluce skutečně průšvih byla. Způsobila strašlivý ekonomický propad země, která už tak byla v zoufalé hospodářské situaci, byl během ní zničen bezpočet vzácných kulturních památek, pod gilotinou skončily desetitisíce nevinných lidí... Když se lůza urve z řetězu a dostane pocit, že ve jménu nějaké vznešené myšlenky může cokoliv, je to horor. Demografický propad Francie dorovnávala celé devatenácté století. A ano, dosáhlo se rovnosti před zákonem, což třeba císař Josef II. ve své monarchii zařídil vydáním občanského zákoníku a bez jakéhokoliv povyku. Na tuhle odvrácenou tvář revoluce se zapomíná. Na to, jak se původně ušlechtilé myšlenky zvrhly až v jakobínskou diktaturu, během níž byla pošlapávána i Deklarace práv člověka a občana. Na to, jaké pohoršení a odpor budila představa, že heslo "svoboda, rovnost, bratrství" by mohlo platit i pro někoho jiného než pro bílé muže žijící ve Francii. Třeba, Bůh uchovej, pro ženy. A tak jsem se rozhodla ukázat čtenářům i tuhle stránku francouzské revoluce. Do jednoho krátkého příběhu se těžko vměstná úplně všechno, o čem by člověk chtěl psát, takže mi z něj vyklouzla třeba madam Rolandová, za níž se kvůli jejímu bystrému úsudku chodilo pro politické rozumy a která za to také skončila pod gilotinou. Aspoň s Olympe de Gouges, která pro změnu skončila pod gilotinou kvůli tomu, že sepsala Deklaraci práv ženy a občanky (a to slovo občanka, francouzsky citoyenne, sama vymyslela, do té doby ve francouzštině neexistovalo), se Bára seznámila blíž.

Madam Rolandová (1754 - 1793). Obrázek je z https://cs.wikipedia.org/wiki/Madame_Rolandov%C3%A1
Madam Rolandová (1754 - 1793). Obrázek je z https://cs.wikipedia.org/wiki/Madame_Rolandov%C3%A1
Paní Helvetiová (1722 - 1800). Obrázek je z https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/3b/AnneCatherineHelvetius2.jpg
Paní Helvetiová (1722 - 1800). Obrázek je z https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/3b/AnneCatherineHelvetius2.jpg
Markýz Condorcet (1743 - 1794). Obrázek je z https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/f3/Marie_Jean_Antoine_Nicolas_de_Caritat%2C_marquis_de_Condorcet.jpg
Markýz Condorcet (1743 - 1794). Obrázek je z https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/f3/Marie_Jean_Antoine_Nicolas_de_Caritat%2C_marquis_de_Condorcet.jpg
Olympe de Gouges (1748 - 1793). Obrázek je z https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/a2/Marie-Olympe-de-Gouges.jpg
Olympe de Gouges (1748 - 1793). Obrázek je z https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/a2/Marie-Olympe-de-Gouges.jpg
Jacques Pierre Brissot (1754 - 1793). Obrázek je z https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/f2/Fran%C3%A7ois_Bonneville_-_Portrait_de_Jacques-Pierre_Brissot_de_Warville_%281754-1793%29%2C_journaliste_et_conventionnel_-_P2608_-_Mus%C3%A9e_Carnavalet.jpg
Jacques Pierre Brissot (1754 - 1793). Obrázek je z https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/f2/Fran%C3%A7ois_Bonneville_-_Portrait_de_Jacques-Pierre_Brissot_de_Warville_%281754-1793%29%2C_journaliste_et_conventionnel_-_P2608_-_Mus%C3%A9e_Carnavalet.jpg
Sofie de Condorcet (1764 - 1822). Obrázek je z https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Sophiedecondorcet.jpg
Sofie de Condorcet (1764 - 1822). Obrázek je z https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Sophiedecondorcet.jpg
V tomto domě bydlela občanka Olympe de Gouges - a chvíli taky Bára. Najdete ho na Rue du Buis v Paříži. V době, kdy tu byla Bára, ale Auteuil ještě součástí Paříže nebylo. Obrázek je z https://fr.m.wikipedia.org/wiki/Fichier:4_rue_du_Buis,_Paris_16e_3.jpg
V tomto domě bydlela občanka Olympe de Gouges - a chvíli taky Bára. Najdete ho na Rue du Buis v Paříži. V době, kdy tu byla Bára, ale Auteuil ještě součástí Paříže nebylo. Obrázek je z https://fr.m.wikipedia.org/wiki/Fichier:4_rue_du_Buis,_Paris_16e_3.jpg
Tento módní návrh inspiroval Barču, pardon, občanku Delašatnoár. Zvolila ovšem střízlivější klobouk a místo černé látky jemný proužek. Obrázek je z https://artsandculture.google.com/asset/journal-des-luxus-und-der-moden-1788-band-iii-t-2-0002/dQFG_OolDaWeAw?hl=cs&ms=%7B%22x%22%3A0.5%2C%22y%22%3A0.5%2C%22z%22%3A8.862557488617384%2C%22size%22%3A%7B%22width%22%3A4.6672059320358095%2C%22height%22%3A1.237500000000001%7D%7D
Tento módní návrh inspiroval Barču, pardon, občanku Delašatnoár. Zvolila ovšem střízlivější klobouk a místo černé látky jemný proužek. Obrázek je z https://artsandculture.google.com/asset/journal-des-luxus-und-der-moden-1788-band-iii-t-2-0002/dQFG_OolDaWeAw?hl=cs&ms=%7B%22x%22%3A0.5%2C%22y%22%3A0.5%2C%22z%22%3A8.862557488617384%2C%22size%22%3A%7B%22width%22%3A4.6672059320358095%2C%22height%22%3A1.237500000000001%7D%7D
Dobová karikatura znázorňuje hlavního představitele jakobínů Robespierra, jak pošlapává ústavu a právě stíná posledního obyvatele Francie - kata, který obsluhoval gilotinu před ním. Obrázek je z https://theconversation.com/the-french-revolution-executed-royals-and-nobles-yes-but-most-people-killed-were-commoners-200455
Dobová karikatura znázorňuje hlavního představitele jakobínů Robespierra, jak pošlapává ústavu a právě stíná posledního obyvatele Francie - kata, který obsluhoval gilotinu před ním. Obrázek je z https://theconversation.com/the-french-revolution-executed-royals-and-nobles-yes-but-most-people-killed-were-commoners-200455
Olympe de Gouges se nabízela jako obhájkyně v procesu s Ludvíkem XVI. Obrázek je z https://www.sandrineberges.com/liberty-in-thy-name/the-kings-unofficial-advocate
Olympe de Gouges se nabízela jako obhájkyně v procesu s Ludvíkem XVI. Obrázek je z https://www.sandrineberges.com/liberty-in-thy-name/the-kings-unofficial-advocate
Takhle namaloval most mezi ostrovem, na němž stojí katedrála Notre Damme, a břehem Seiny v roce 1751 Nicolas-Jean-Baptiste Raguenet. Obrázek je z https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Nicolas-Jean-Baptiste_Raguenet_-_La_joute_des_mariniers,_entre_le_pont_Notre-Dame_et_le_pont_au_Change_-_P272_-_Mus%C3%A9e_Carnavalet.jpg
Takhle namaloval most mezi ostrovem, na němž stojí katedrála Notre Damme, a břehem Seiny v roce 1751 Nicolas-Jean-Baptiste Raguenet. Obrázek je z https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Nicolas-Jean-Baptiste_Raguenet_-_La_joute_des_mariniers,_entre_le_pont_Notre-Dame_et_le_pont_au_Change_-_P272_-_Mus%C3%A9e_Carnavalet.jpg
Mapa Paříže z roku 1739. Červenou vlaječkou je označen chrám Notre Dame, kde se Bára poprvé setkala s Olympe de Gouges. Modře je označeno místo, kde stávala gilotina a kde byla popravena jak Olympe, tak Brissot s ostatními girondiny, Ludvík XIV. i Marie Antoinetta a paní Rolandová. Dnes se to tu jmenuje Náměstí svornosti. Auteuil je jaksi mimo záběr, tehdy to ještě nebyla pařížská čtvrť. Mapa je z https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Atlas_des_anciens_plans_de_Paris_-_Paris_de_1734_%C3%A0_1739_-_BHVP.jpg
Mapa Paříže z roku 1739. Červenou vlaječkou je označen chrám Notre Dame, kde se Bára poprvé setkala s Olympe de Gouges. Modře je označeno místo, kde stávala gilotina a kde byla popravena jak Olympe, tak Brissot s ostatními girondiny, Ludvík XIV. i Marie Antoinetta a paní Rolandová. Dnes se to tu jmenuje Náměstí svornosti. Auteuil je jaksi mimo záběr, tehdy to ještě nebyla pařížská čtvrť. Mapa je z https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Atlas_des_anciens_plans_de_Paris_-_Paris_de_1734_%C3%A0_1739_-_BHVP.jpg

Reference

KPOKAŽDÉ NETRPĚLIVĚ CEKAME NA DALSI DÍL. DCERA SI PANI SPISOVATELKOU VELMI OBLÍBILA A HLAVNI HRDINKA JE JI VELMI SYMPATICKÁ. KNIHY JSOU NAPÍNAVÉ MAJI STRHUJÍCÍ DEJ A POUCNE. DEKUJEME PANI VALKOVA

Alena Šedová

Knihy Dobrovský, nedatováno

Nevím, jestli to bylo způsobeno daným historickým tématem/prostředím, nebo jsem měla na knihu náladu...ale "bárovek", které jsem zatím četla je tahle snad ta nejlepší.
Jako vždy musím vyzdvihnout autorčin skvělý styl psaní, propojení historických reálií, zajímavostí dané doby, důležitých pojmů spolu s příběhem mladé dívky Báry. Nahlížení na historii dětským pohledem velmi dobře funguje, opět se to potvrdilo.

TheMellory

Databáze knih, 30.1. 2023

Začátek byl trochu utahaný, spousta nezáživných hovorů a také jmen. Zpestřovaly to pouze kočky jisté paní, pardon občanky, Helvétiové. Ale druhá polovina, to byla ta správná jízda dějinami, jakou od Válkové a bárovek všichni očekávají. Navíc je tu nejspíš prozrazeno další malé tajemství! Jaké? To si budete muset přečíst sami ;-)

Ladyfromskye

Databáze knih, 28.9. 2022