Král Karel IV. - Osudový turnaj
Báře se naskytne úžasná příležitost setkat se znovu s Karlem IV. Jenže… Pro ni od posledního setkání uběhlo pár týdnů, pro Karla ale dvacet let. Pozná ji vůbec? Už to není pouhý kralevic, teď se pyšní rovnou dvěma královskými korunami a usiluje o korunu císařskou. A pořád je to rytíř tělem a duší, který nade vše miluje rytířská klání. Karel, jako dvojnásobný král, se svým životem nesmí hazardovat. A tak se na rytířské hry vydává na zapřenou. Jenže na jednom turnaji se stane něco strašlivého...
Skvělá knížka. Škoda, že jsem na toto nenarazil třeba už na střední. Zatím jsem četl ze všech jen tuto ale už mám pocit, že je zhltám všechny.
Víťa Dvořák, Goodreads, 27.9. 2019
Chcete se do Společenství kouzelného atlasu přihlásit?
SOUBOJ ČTENÁŘŮ
V roce 2017 byla tahle bárovka zařazená do soutěže Souboj čtenářů. Znamená to, že ji knihovníci v celé ČR vyhodnotili jako jednu z nejčtenějších (tedy nejpůjčovanějších) knížek v roce 2016. Z časových důvodů jsem se finále soutěže na Světě knihy bohužel nemohla zúčastnit. Víc jsem o téhle soutěži psala u Terezínského ghetta, které se do ní také probojovalo.
TROJNÁSOBNÝ VDOVEC KAREL IV.
Karel si to nevybral. Osud si s ním nehezky zahrál, když ho nechal třikrát hledět do rakve jeho ženy. Ale nebyl by to Karel, aby nedokázal dát na jednu stranu Karla - muže truchlícího nad ztrátou ženy a na druhou stranu Karla - panovníka mistrně splétajícího vlákénka sňatkové politiky. To měl ostatně po tatínkovi. Pojďme se tedy podívat, jak Karel svých ztrát dokázal využít:
- Blanka z Valois byla stejně stará (plus mínus nějaký měsíc) jako Karel a sňatek domlouval ještě Jan Lucemburský. Chtěl stůj co stůj, aby Lucemburkové zůstali spříznění s francouzskými králi. Proto za francouzského krále Karla Kapeta provdal svou sestru Marii, a pro případ, že by Kapetovci vymřeli (což se stalo), oženil svého syna se sestrou potenciální nástupce z rodu Valois. Blanka zemřela ve třiceti dvou letech a Karlovi stihla porodit pouze dvě dcery.
- Anna Falcká byla až druhá volba. Původně se Karel chtěl oženit s Isabelou, dcerou anglickkého krále Eduarda III. - ano, toho, proti kterému o dva roky dříve bojoval u Kresčaku a kterého v roce 1348 několik kurfiřtů zvolilo vzdorokrálem. Jenže měl problémy ještě s jiným nebezpečnějším vzdorokrálem, Güntherem ze Schwarzburgu. Toho podporoval jeden z kurfiřtů, falckrabě rýnský, a protože měl falckrabě dceru na vdávání, Karel změnil plány. Jel až do holandska, aby anglickým vyslancům osobně vysvětlil, proč si Isabelu nevezme, a udělal to tak diplomaticky, že s anglickým králem nejen zůstali přátelé, ale Eduard dokonce navštívil Prahu a titulu krále římského se vzdal. Karel tudíž požádal falckraběte rýnského o ruku jeho dcery Anny. Toho to asi trochu zaskočilo, ale pak si spočítal, jestli je výhodnější podporovat vzdorokrále nebo mít za zeťáka dvojnásobného krále, a už byla ruka v rukávě. Anna byla o 13 let mladší než Karel a porodila mu syna Václava. Karel mu samou radostí našel hned i vhodnou nevěstu (o 11 let starší než to mimino), jenže Václavíček brzy zemřel a Anna ho následovala.
- Anna Svídnická si možná oddychla, že se nebude vdávat za batole, protože to byla ona, koho si pro syna Karel vyhlédl. Karel byl naopak zdrcen. Bylo mu pětatřicet, dávno měl následovníka zaučovat do vladařského řemesla, měl za sebou téměř smrtelný úraz a už zase byl bez dědice. A ještě ten Svídník, taková nehezká díra v mapě Slezska, která pořád nepatří Lucemburkům! Tak si plánovanou snachu vzal sám. Věkový rozdíl 23 let ve prospěch Karla žádnou roli nehrál. Manželství netrvalo dlouho, Anna zemřela při porodu třetího dítěte v pouhých třiadvaceti letech. Ale předtím stihla Karlovi dát (další) dceru - a konečně vytouženého dědice, budoucího Václava IV.
- Kdy se narodila Eliška Pomořanská, to přesně nevíme. Mohlo to být někdy v době bitvy u Kresčaku, nebo trochu později, když byl Karel korunován českým králem. Každopádně mezi nimi byl více než třicetiletý věkový rozdíl. Sňatkem se ale Karlovi podařilo rozbít protilucemburskou koalici, kam patři Eliščin tatínek, pomořanský vévoda, a dědeček, polský král. I když by Karel mohl být Eliščiným otcem, v manželství jim to klapalo, čehož důkazem je i to, že Eliška Karlovi porodila víc dětí, než jeho předchozí ženy dohromady. Mimo jiné budoucího císaře Zikmunda. Manžel přežila o 15 let.
JAK ŽE TO BYL KAREL IV. PŘÍBUZNÝ S BYZANTSKÝMI CÍSAŘI???
Prolistovat knihu a koupit si ji můžete zde:
Dle názoru mého a mých dětí jedna z nejlepších "bárovek". Klobouk dolů před autorkou a způsobem, jak českého vladaře líčí. Z jejího vyprávění na čtenáře čiší úcta, respekt a zároveň neskonalá hrdost, že právě tento panovník je spjat s naší zemí. Nádherně vylíčený přerod rytíře na císaře. A opět si čtenář díky dokonalému talentu autorky může myslet, že to, co se stalo v naší minulosti, je zásluha právě Báry:-)
sifka, Megaknihy, nedatováno
Karel IV. patří k osobám, se kterými se Bára na svých cestách do minulosti setkala vícekrát. V téhle knížce s ním - už jako s dvojnásobným králem - zažila velmi dramatické události. Z kronik víme, že v roce 1350 Karel IV. dočasně ochrnul na všechny čtyři končetiny. Jeho tehdejší manželka Anna Falcká se prý přiznala, že ho nechtěně otrávila nápojem lásky. Náš přední antropolog Emanuel Vlček (1925 - 2006) ovšem na Karlově kostře našel stopy po brutálních zraněních, která nemohla být způsobena jinak než zásahem dřevce či kopí do brady a následným pádem z koně. To se mohlo přihodit jen v bitvě. Jenže v inkriminované době Karle nikde neválčil. Takže se to nemohlo stát jinak než při rytířském klání. Proč o tom ale všechny prameny mlčí? Z jednoduchého důvodu: Karel turnaje miloval a papež mu je jako králi Svaté říše římské zakazoval. Dostat Karla na trůn dalo přece tolik práce - sesadit předchozího panovníka, uplatit nějaké kurfiřty... Kdyby se teď Karel nechal někde zabít jen tak pro zábavu, přišlo by všechno úsilí vniveč. Takže před papežem se muselo zatloukat, zatloukat, zatloukat.
Na obrázku z Balduinovy ilustrované kroniky z r. 1341 je znázorněna volba Jindřicha VII., Karlova dědečka, králem svaté říše římské. Na tom si můžeme krásně ukázat, jak volba probíhala. Zaprvé - šlo o volbu konsensuální, tedy všichni kurfiřti se museli shodnout. Pokud byť jen jediný kurfiřt hlasoval pro někoho jiného, musel většinou zvolený panovník počítat s tím, že bude své postavení tvrdě obhajovat. Zadruhé - šlo o volbu veřejnou, ne tajnou, to znamená, že každý přede všemi zúčastněnými musel říct, komu svůj hlas dává. A kdo tedy měl právo volit? V době Karla IV. to bylo už stabilně sedm kurfiřtů, z toho tři duchovní a čtyři světští. Takže hezky zleva:
- ARCIBISKUP KOLÍNSKÝ Jak naznačuje erb nad jeho hlavou, je to Jindřich II. z Vierneburgu. V době volby Karla IV. byl kolínským arcibiskupem Walram z Jülichu, což byl neuvěřitelně neschopný hospodář, po uši zadlužený, takže veškerou politiku prováděl jen za peníze, a jeho hlas stál Lucemburky 8000 hřiven stříbra (tedy asi 2000 kg)
- ARCIBISKUP MOHUČSKÝ Na obrázku je Petr z Aspeltu, který doprovázel do Čech jako rádce mladičkého Jana Lucemburského. Ale mezitím se na tomto místě vystřídalo více mužů. S tím posledním nějak nebylo k hnutí, a tak ho papež Kliment VI., který Lucemburky podporoval, sesadil, a Gerlach Nassavský, kterého tam strčil místo něj, z vděčnosti volil Karla.
- ARCIBISKUP TREVÍRSKÝ Jak při volbě Jindřicha VII., tak při volbě Karla to byl tentýž muž - Balduin Lucemburský, bratr Jindřicha VII., strýc Jana Lucemburského, prastrýc Karla IV. Takže tento hlas měli Lucemburkové naprosto jistý.
- FALCKRABĚ RÝNSKÝ Tehdy to byl zároveň bavorský vévoda Rudolf. Při Karlově volbě patřil tenhle hlas Rudolfovi II. (ne tomu, u nás vládnul na přelomu 16. a 17. století!!!) a ten byl na straně vzdorokrále Güntera ze Schwarzburgu, a tak se volby vůbec nezúčastnil.
- VÉVODA SASKÝ Jindřicha volil vévoda Rudolf, jenže v době Karlovy volby si saský kurfiřtský hlas začal nárokovat také vévoda Erich Lauenburský. Rudolf byl pro Karla, Erich proti.
- MARKRABĚ BRANIBORSKÝ Tenhle titul patřil v době Jindřichovy volby Waldemarovi, který pro Lucemburka hlasoval. Ale v roce 1346 patřilo braniborsko Ludvíkovi, synovi císaře, kterého Lucemburkové právě nechali sesadit, takže ten se logicky volby nezúčastnil.
- KRÁL ČESKÝ Tím byl v době volby Jindřicha VII. Jindřich Korutanský, a jako jediný pro Jindřicha nehlasoval. V roce 1346 to byl Jan Lucemburský, a tenhle hlas měl tudíž Karel také v kapse.
Karel po zkušenosech, jaké problémy konsensuální volba přináší, volební řád změnil hned, jak se v roce 1355 stal císařem. Od té doby platila volba většinová.
Obrázek je z https://en.wikipedia.org/wiki/Henry_VII,_Holy_Roman_Emperor
Reference
Protože jsem se k této knize dostala hned po přečtení Únosu v Paříži,
kde je Karlovi IV. čtrnáct a chová se skoro jako normální zamilovaný
puberťák, bavila mě Bářina návštěva u něj o dvacet let později o to víc.
Sice měl ještě tu a tam telecí nápady, viz tajnou účast na turnaji, ale
už rozhodně připomínal Otce vlasti. Bylo milé, že si Báru pamatoval a
choval se k ní jako k přítelkyni. To se jen tak někomu nepoštěstí.
Příběh mě opět moc bavil, stejně jako všechny předešlé. Obzvlášť školákům bych je nabízela jako skoro povinnou četbu.
Snílek1980
Databáze knih, 24.5. 2024
Další kniha ze série Kouzelný atlas putování časem. V nějakých recenzích jsem zachytila výtku, že jsou knihy psány příliš hovorově. Osobně to vidím jako plus. Dnešní děti na to, že je kniha napsána jim blízce a srozumitelně reagují výborně. Dcera se u toho většinou velmi dobře baví, hlavní hrdinku Báru má ráda (i když je stále ještě o 3 roky mladší) a v knihovně vyhledává k vypůjčení vyloženě tyto knihy.
Mintaka
Megaknihy, nedatováno
Na to, že rozhodně nejsem cílová věková skupina, jsem se celkem bavila. Byla to moje první kniha ze série a celkově hodnotím počin paní Válkové velmi kladně. Kdyby se to vydávalo za mých mladých let, možná by mě i bavil dějepis. A doufám, že si díky paní spisovatelce konečně přestanu plést Annu Falckou a Annu Svidnickou. :-)