JAK TO BYLO S POVINNOU ŠKOLNÍ DOCHÁZKOU?

6. prosince 1774, tedy na svatého Mikuláše, nadělila Marie Terezie svým malým poddaným nevídaný dárek - všeobecnou vzdělávací povinnost. Znamenalo to, že každé dítě od 6 do 12 let se má učit minimálně číst, psát a počítat. Tedy že má povinnost se vzdělávat. Nikoliv ovšem chodit do školy. Marie Terezie byla soudná panovnice. Nejdřív se přece ty školy musely vybudovat, musel se vzdělat dostatek učitelů, musely vzniknout učebnice. Byl by nesmysl nařizovat něco, co poddaní při nejlepší vůli plnit nemohli. Navíc by tím nařízením znemožnila kvalitní vzdělávání bohatým rodinám, které svým dětem platily domácí učitele (neplést s domácím vzděláváním, kde dítě učí rodič - amatér!). A tak to zůstalo zhruba sto let. Školní docházka nebyla vymahatelná, na rodiče šlo apelovat, tlačit, ale pokud spíš potřebovali, aby dítě pomáhalo na statku či pracovalo v továrně, do školy ho v zásadě posílat nemuseli. 

Povinná školní docházka byla zavedena až Hasnerovým zákonem v roce 1869.

A rovnou osmiletá! To  nemělo v Evropě (ani mimo ni) obdoby. Děti od šesti do čtrnácti let by místo fyzické práce mohly získávat vědomosti. No strhlo se kvůli tomu obrovské haló. Nejvíc protestovali rodiče (proč by ty haranty měli darmo živit tak dlouho?!) a továrníci (protože dětská práce byla nejlevnější). Za zkrácení povinné školní docházky prý v říšské radě vehementně bojoval František Ladislav Rieger. Pěstoval řepu pro cukrovary, a na její vybírání z pole si najímal právě malé děti. Těm nad čtrnáct let by musel platit o dost víc, takže by se mu podnikání prodražilo.

Mimochodem - i v mé učebnici se bohužel dočtete, že Marie Terezie zavedla povinnou školní docházku. Jinak to prostě přes ministerské lektory neprošlo...

Prolistovat knihu a koupit si ji můžete zde:

Marii Terezii mám osobně dost ráda. Byla to velmi praktická žena a s noblesou zvládala všechny role, které jí byly předurčeny - matka, manželka a panovnice. Dnes vrcholová manažerka. Ani ji nenapadlo fňukat, jestli má dát přednost kariéře nebo mateřství. Prostě si to zorganizovala. Jasně, měla k dispozici realizační tým služek, komorných, vychovatelek, ministrů a dalších rádců. Jako každý vládce (či vrcholový manažer). Ale ona si navíc našla na své děti čas (protože chtěla, i když to tehdy v panovnických rodinách nebylo zvykem), dohlížela na jejich výchovu a hýčkala svého manžela. ˇKorunu zdědila dost nečekaně v pouhých třiadvaceti letech, v roce 1740, a byl to tedy rok jako zvonek. Když to vezmu popořadě - jedno dítě se jí narodilo, jedno jí umřelo, otěhotněla, přišla o tatínka, zdědila obrovskou říši v dost neutěšeném stavu a ještě jí tři sousedi vyhlásili válku. A všecho to zvládla.

Jak do dětí natlačit historická fakta a události dobrodružnou formou? Je tu dobyvatelka knihčtelů paní Válková! Tento díl je spíše holčičí, jiné díly nadchnou zase pány kluky.
lucakuca, Databáze knih, 28.3. 2020

Nádhera. Já i moje 10-tiletá dcera jsme z dvou dílů Marie Terezie nadšeni. Jsem překvapen kolik historických reálií si dcerka z těchto poutavých knih pamatuje. Děkuju autorce.
Zigamviro, Databáze knih, 7.3. 2016

Báječná kniha se sympatickými postavami, zajímavými reáliemi a je k tomu nádherně napsaná. Hodně se mi líbil detailní popis rozvrhu malé arcivévodkyně a postava Lízy, ačkoliv sama sebe bych spíš přirovnala k Marianě.
Taky ilustrace považuji za neobyčejně zdařilé.
Děkuji vám, pí. Válková a pane Kople.
MirijamFrankl, Databáze knih, 27.7. 2017