PROČ MÁ HODINA 60 MINUT?

Všechno počítáme v desítkové soustavě, jen čas v šedesátkové. Šedesát minut, šedesát vteřin, dvacet čtyři hodin, dvanáct měsíců... Dokonce i běžné početní jednotky jako tucet (12) či kopa (60) k tomu patří. Původ to má ve starověké Mezopotámii. Sumeřané se domnívali, že rok má 360 dní (spletli se jen maličko), a od toho všechny základní počty co se týče času odvozovali. A lidstvo už u toho zůstalo, vyjma kratičkou - a trochu trapnou - epizodu během francouzské revoluce na konci 18. století, kdy se jakobíni pokusili zavést "decimální čas".

JAK DOOPRAVDY VYPADALY HLINĚNÉ TABULKY?

Nejsem specialista na všechna období na všech místech na zeměkouli, proto, jak jsem psala výše, často konzultuji s odborníky - a někdy mi holt něco uteče. Jak už víte z povídání o Evelyne, utekly mi hliněné tabulky. V době, o které píšu (a pochopitelně i dříve) se tabulky dělaly tak, aby pohodlně padly do ruky. Nebyly moc velké a měly taková vypouklá zádíčka, aby při psaní dobře ležely v dlani. Základ byl z hrubší hlíny, která se pak potáhla jemnou, do níž se psalo. Problém je, že tabulky se vždycky fotí jen z té popsané strany, takže si z fotografie o tvaru jejich zadní strany těžko uděláme představu.

Prolistovat knihu a koupit si ji můžete zde:

Opravdu výborný historický román, lepší jsem pro děti, víceméně asi všeho věku, snad ani nečetla. Tahle báječná kniha od Veroniky Válkové vás zanese hluboko do historie, tam, kde si to ani sama snad neumím představit! Kniha s názvem Mezopotámie - Ve službách velekněžky je neuvěřitelně čtivá a prostřednictvím kouzelného atlasu putování vám s dívkou Bárou ukáží, jak se tehdy žilo. Moc dobře a napínavě napsané!
Bak, Megaknihy, nedatované

V dějepise je Mezopotámie takovou popelkou. Zbývá na ni málo času, protože na pravěk a starověk bývá obvykle vyhrazen ve výuce je jeden školní rok, a pokud se chce pedagog víc věnovat Řecku (které formovalo Evropu kulturně), Římu (který formoval Evropu politicky) a Egyptu (který Evropu neformoval nijak, ale děti prostě baví), musí někde ubrat. Ubere v Mezopotámii, a když se něco dělá stručně, je to pak většinou nuda. Ve skutečnosti jsou dějiny Mezopotámie neskutečně barvité, turbulentní a dechberoucí. Když jsem psala tuhle bárovku, měla jsem fantastickou konzultantku, protože ano, některé bárovky je nutno konzultovat s odborníky. Evelyne, jejíž třídní jsem bývala, se po maturitě rozhodla studovat religionistiku a zakoukala se tam do asyriologie. Střihla si pár semestrů klínopisu v Heidelbergu a nakonec si šla dělat doktorát na univerzitu v Yale. Na takovéhle studenty člověk nikdy nemůže být dost pyšný. Evelyne umí sumerštinu, akkadštinu, chetitštinu a ještě několik dalších mrtvých jazyků, takže mi překládala do sumerštiny i akkadštiny, přepisovala do klínového písma, posílala přednášky svých profesorů, radila s tím, jak fungovala společnost - no prostě vůbec nevím, jak by bez Evelyne tahle bárovka vznikala. A stejně tam mám chybu. Víš, je to hezké, řekla Evelyne, když si bárovku přečetla, ale ty tabulky se vyráběly úplně jinak. Řešila jsem s ní kde co, ale na tohle mne vůbec nenapadlo se zeptat... Výrobu tabulek se tedy děti sice z knížky nenaučí správně, ale zato zjistí, že prvním jménem známým autorem v dějinách lidstva byla velekněžka Encheduanna.