SVATÝ VÁCLAV - knihovna babi dejvické
Tentokrát si Bára z knihovny babi dejvické přinesla plnou náruč pokladů nejen historických, ale i jazykovědných.
Oldřich Králík přeložil z latiny a staroslověnštiny patnáct legend o Václavovi, Ludmile, Vojtěchovi, Prokopovi a dalších. Můžete se tu tedy dočíst, jak vraždu svatého Václava popisují skoro dobové dokumenty. Stupeň obtížnosti 4.
Překlad Kristiánovy legendy, která se také nazývá "Život a utrpení svatého Václava a svaté Ludmily, babičky jeho". Stupeň obtížnosti 3.
Václav Vaníček sepsal přehledně a jasně všechno podstatné o knížeti Václavovi. Stupeň obtížnosti 3.
Tohle je hodně tlustá kniha a najdete tam snad úplně všechno o prvních Přemyslovcích. V době, kdy byl na profesním vrcholu, neměl Dušan Třeštík ve svéh oboru velkou konkurenci. Ke stáru si ale začal dost vymýšlet. To se ovšem téhle knihy netýká. Je ale hodně odborná, takže stupeň obtížnosti 4.
Petr Hořejš umí o českých dějiných psát opravdu poutavým způsobem. Tenhle díl je úplně skvělý, druhý také. U těch dalších už je znát, že s nimi trochu spěchal, ale dobré jsou také. Pokud si tuhle knížku přečtete, nemůžete dostat z nejstarších českých dějin hůř než za jedna. Stupeň obtížnosti 3.
V knize Václava Rameše najdete významné nositele drtivé většiny křestních jmen u nás užívaných. Takže pokud se jmenujete třeba... Bára, dočtete se tam o všechn slavných Barborách. Stupeň obtížnosti 2.
V téhle knížce se můžete dočíst, co které křestní jméno znamená. Každé jméno totiž původně něco znamenalo. Jméno mělo dítěti přivolat dobrý osud, zdraví, moudrost, odehnat od něj zlé duchy a podobně. Byla to docela věda. Dnes už jména vnímáme jenom jako označení, rodiče při výběru řeší spíš jak jméno zní, než co znamená. Ovšem vědět, co naše jméno znamená, je docela důležité. Tahle knížka je super, ale pozor. Paní Knappová je jazykovědkyně, ne historička. A tak se jí přihodilo, že některá slovanská jména vykládá špatně. Jsou to ta s komponenty "mír". Ona se totiž domnívá, že to skutečně znamená "pokoj, klid". Ale ne. U starých Slovanů slovo "mir" označovalo sněm. Když si uvědomíme tohle, dávají ta jména mnohem větší smysl. Musíme mít také na paměti, že složená jména byla více méně vyhrazena pouze vyšším vrstvám. A žádný kníže by nedal svému synovi jméno Slavomír nebo Miroslav, kdyby to znamenalo, že je "slavný mírem" nebo "oslavuje mír". Chtěl mít syna bojovníka! A nebo chtěl - aby byl syn "slavný ve sněmu". Protože to by taky znamenalo, že si ho budou ostatní vážit. Nebo takový Kazimír. Kazimír vůbec nic nekazí, a mír už vůbec ne. "Kazi" totiž není od "kazit", ale "kázat", tedy rozkazovat nebo řečnit. Kazimír je tedy ten, kdo buď "řeční ve sněmu" nebo "rozkazuje sněmu". Takže pozor na výklad těchto a podobných slov, jinak super. Stupeň obtížnosti 2.