Prolistovat knihu a koupit si ji můžete zde:

Fantastická kniha, která se věnuje části dějin, kterou si člověk moc neumím představit. Je tak dávná, že je nam prostě příliš vzdálená. Jsem ráda, že Veronika Válková dokázala téma uchopit tak, aby z něj měl dnešní čtenář opravdu pocit, že se přesl do dane doby. Skvělý způsob, jak v dětech budovat lásku k dobám minulým. Super dobrodružství, bárovky jsou prostě super! Další prima kniha do naší knihovničky.
Bak, Megaknihy, nedatováno

Každý kdo četl Saturnina, si pamatuje pasáž, kdy dědeček se Saturninem uváděli romány na pravou míru. Při psaní bárovek si na ně často vzpomenu, protože někdy mám pocit, že nedělám nic nového. U svatého Václava by spousta lidí řekla, že budu uvádět na pravou míru legendy, ale ty nejstarší jsou překvapivě velmi pravdomluvné a člověk se musí poprat spíš s pozdějšími představami. Takže ano, Václav byl opravdu ženatý, opravdu měl syna, a to nejspíš nemanželského, opravdu byl tak dobrý bojovník, že porazil kouřimského knížete, opravdu dokázal se svou družinou držet krok a pít až do rána a opravdu byl gramotný a uměl latinsky. A opravdu ho nezabil Boleslav. Klidně si ty legendy přečtěte, já jsem je četla všechny. Navíc to tvrdí Bára, a ta to musí vědět, když u toho byla. Co se Václavovy manželky týče, to je záležitost plná dohadů. Že šlo o dceru wessexského krále, jejíž starší sestra se provdala za budoucího císaře Otu, je jedna z hypotéz. Mně přišla fajn. A protože tu máme v pramenech velké mezery, dovolila jsem si z toho udělat takovou roztomilou propojku s dalším příběhem, tentokrát o Břetislavovi a Jitce. Víc neprozradím, abych vás nepřipravila o překvapení.

KOLIK BYLO SVATÉMU VÁCLAVOVI?

Tak to je velmi zapeklitá otázka. Nevíme, kdy se přesně narodil, takže to nemůžeme jednoduše spočítat. Zemřel 28. září 935 (datum 929 už bylo opuštěno). Jak dlouho ale vládl? Jeho otec Vratislav zemřel v roce 921, takže čtrnáct let. Legendy tvrdí, že když Vratislav zemřel, byl Václav malý chlapec, takže za něj vládla matka Drahomíra. Což by znamenalo, že by Václavovi bylo určitě méně než dvanáct let, protože v případě nouze mohl být dvanáctiletý chlapec považován za dospělého. V době smrti by tak Václavovi mohlo být nanejvýš dvacet šest let. To zní docela přijatelně, dokud... Dokud si nepřečteme studii vynikajícího lékaře a antropologa Emanuela Vlčka. Svádí to napsat forenzního antropologa, ale není to tak úplně pravda. Forenzní vědy jsou ty, které pomáhají při vyšetřování trestných činů, a tohle MUDr. et RNDr. h. c. Emanuel Vlček, DrSc (to je titulů, co?) nedělal. Ale při zkoumání kosterních pozůstatků významných osobností českých dějin používal stejné postupy - zjišťoval, jaká ti lidé utrpěli zranění, jaké měli nemoci, jakého věku se dožili... Takže zjistil, že svatý Václav se podle stavu chrupu, postupu srůstů lebečních švů apod. dožil čtyřicítky. Což vůbec, ale ani trochu nekoresponduje s legendami.  Našla jsem jen jednu teorii, která by ten rozpor uspokojivě vysvětlovala, a to, že se autor nejstarší legendy (od kterého pak všichni opisovali) jaksi seknul o generaci. Totiž že jako regentka za nezletilého syna vládla Ludmila (Václavova babička), a to za Spytihněva (Václavova strýce), nikoliv Drahomíra za Václava. Kdo ví... Každopádně z knih od Emanuela Vlčka jsem se nejen o Václavovi, ale i o jeho době dozvěděla víc než od předních historiků.

PŘILBA SVATÉHO VÁCLAVA

Tak hned na začátek si musíme říct, že to přilba svatého Václava nebyla. Ano, v jeho době se takovéto kónické přilby nosily, ale Václav by si ji do boje nikdy nevzal. Proč? Prostě proto, že by mu neseděla. Přilba byla pro bojovníka nejdůležitější součástí zbroje - když vám někdo rozsekne lebku, obvykle už to nerozchodíte. Prostovlasí chodí do boje pouze halywůdští herci, neboť americký filmový průmysl pokládá diváky za stupídky, kteří by hlavního hrdinu v boji podle zbroje nerozeznali. Přilba musela nositeli perfektně sedět, musela být vykovaná přímo na tvar jeho hlavy, a ten máme každý trochu jiný. Protože máme dochovanou Václavovu lebku, mohli vědci zkusit přilbu nasadit - a ouha, neseděla. Svatováclavská přilba musela patřit úplně jinému muži. Průzkumy prokázaly, že vznikla na našem území a původně vypadala také trochu jinak. Měla nánosník vyrobený z téhož kusu plechu, ze kterého byla vykovaná, ale později ho někdo uřízl a přilbu dozdobil nánosníkem parádnějším, který ale ani není naší provenience, s největší pravděpodobnosti pochází ze Skandinávie. Což se dá vysvětlit, v 10. století jsme měli poměrně hojné styky s Kyjevskou Rusí a, jak víme z bárovky o vikinzích, seveřané se tam pohybovali skoro v zástupech. I mezi vrahy svaté Ludmily byli seveřané (Tunna a Gommon). Ale výzdoba nánosníku není pohanská, je křesťanská - zobrazuje ukřižovaného Krista. Toho, mimochodem, seveřané pokládali za nejlepšího bojovníka ze všech - vždyť porazil samotnou smrt. Takže na přilbě má svoje místo dvojnásob. Pokud byste se chtěli o svatováclavské přilbě dočíst víc, doporučuji tady:https://sagy.vikingove.cz/k-puvodu-svatovaclavske-prilby/

Krásná,čtivá kniha se zajímavým dějem a skvělými postavami.Hodně jsem z téhle bárovky dověděla.
Vřele doporučuji!

Mirijam Frankl, Databáze knih, 28.9. 2016

PRVNÍ STAROSLOVĚNSKÁ LEGENDA O SVATÉM VÁCLAVOVI

líčí Václavovu smrt takto:

Časně zrána zvonili na jitřní. Jakmile Václav uslyšel zvon, řekl: Díky tobě, Pane, že ses mi dal dočkat tohoto jitra. I vstal a šel na jitřní. Hned v bráně jej dostihl Boleslav. Václav se naň ohlédl a řekl: Bratře, včeras nám dobře posloužil. K uchu Boleslava se naklonil ďábel a zkazil jeho srdce, že mu odpověděl: Nyní ti chci lépe posloužiti. Po těch slovech udeřil jej mečem po hlavě. Václav se obrátil a řekl: Co ti to napadlo, bratře? A po těch slovech jej uchopil a srazil na zem. Tu přispěchal jakýsi Tuža a ťal Václava do ruky. Ten poraněn na ruce pustil bratra a běžel do chrámu. Tu dva ďábli řečení Tira a Česta ubili jej v bráně chrámové. Hněvsa pak přiskočil a probodl mu bok mečem. Václav ihned vypustil svou duši se slovy: V ruce tvé, Pane, poroučím ducha svého.

překlad Josef Vašica, 1969, převzato z www.moraviamagna.cz

VÁCLAVSKÉ LEGENDY

Legend o svatém Václavovi je hodně. Nejstarší vznikly už v 10. století a mohli je tedy psát - i číst - ti, kteří události přímo zažili. Podle historika Dušana Třeštíka existovala jakási "legenda X", která se nedochovala, a z níž čerpaly všechny pozdější legendy krom Gumpoldovy a Opportet nos fratres. Legendy od 11. století nahoru se inspirovaly těmi staršími, takže Václava čím dál tím víc představují jako světce, téměř anděla, jenjen křídly zamávat. Legendy se často nazývaly prvními několika slovy textu, aby se nepletly. Říct "legenda o svatém Václavovi" by tedy bylo matoucí.

• První staroslověnská legenda vznikla nedlouho po Václavově smrti a předlohou jí byla legenda o sv. Jimramovi

• Legenda Crescente fide vznikla po r. 973, asi mezi léty 973 - 976

• Gumpoldova legenda byla sepsána mezi roky 980 - 983

• Druhá staroslověnská legenda je překlad Gumpoldovy legendy do staroslověnštiny, ke kterému došlo koncem 10. století.

• Laurentiova (Vavřincova) legenda pochází z 11. století

• Legenda Oportet nos fratres vznikla až v polovině 12. století

• Legenda Ut annuncietur vznikla v době Václava II. před r. 1253; pokud bychom akceptovali teorii, že Kristiánova legenda vznikla v 10. století, je pravděpodobné, že z ní tato vycházela.

• Legenda Oriente iam sole  vznikla na konci 13. století a vychází z legendy Ut annuncietur.

• Kristiánova legenda je dodnes předmětem učeného hádání, zda vznikla v 10. století (a zda by jejím autorem mohl být Boleslavův syn Strachkvas, který se dal na duchovní dráhu a přijal jméno Kristián), nebo až ve století 14.