TEREZÍNSKÉ GHETTO - knihovna babi dejvické
K tomuhle tématu měla babi dejvická poměrně velkou zásobu knih. Něco si ale Bára stejně musela vyhledat na internetu.
Otakar Kraus a Erich Kulka, kteří knihu napsali, sami prošli koncentračním táborem Osvětim - Birkenau. Vyšla hned po válce, v roce 1955 se dočkala už třetího vydání. Popisují, jaký byl v táboře režim a životní podmínky, uvádějí řadu osobních zážitků... V knize jsou také černobílé fotografie. Čeština je, pravda, šedesát let stará, ale hravě si s ní poradíte. Stupeň obtížnosti 3.
Někteří vězni v Osvětimi (resp. v Březince) byli přiděleni do tzv. Sonderkomanda - zvláštního oddílu. To bylo to nejhorší, co mohlo člověka v koncentračním táboře potkat. Oni se totiž museli podílet na hromadném vraždění v plynových komorách - vyklízet mrtvá těla z komor, trhat jim zlaté zuby, a hlavně, zajistit, aby lidé do těch plynových komor vstupovali. Pokud by se některý z členů Sonderkomanda vzepřel, skončil by okamžitě v plynové komoře nebo zaživa v kremační peci. Někteří členové Sonderkomanda se dožili konec války a v této knize jsou jejich výpovědi. Hovoří o tak strašných věcech, že si je neumíme představit. Tuhle knihu raději odložte, až budete starší. Má tři autory (Fidler, Kilian, Siebertová). Stupeň obtížnosti 4.
Autor knihy Erich Kulka byl sám bývalý vězeň v Osvětimi - Březince, takže místní poměry znal víc než dobře. Ve své knize líčí úspěšný útěk z osvětimského pekla Vítězslava Lederera, kterému se nejen podařilo prchnout z vyhlazovacího tábora, ale také vrátit se zpět do Terezína, odkud byl odvezen, aby tamní obyvatele varoval, co se v Osvětimi děje, ale nikdo mu nevěřil... Ledere se pokusil doručit zprávu o Osvětimi i do švýcarské Ženevy Mezinárodnímu červenému kříži... Stupeň obtížnosti 2.
17. listopad je Mezinárodní den studentů. Výzamným dnem (a naším státním svátkem) se stal na počest našich vysokoškoláků, proti kterým právě v ten den v roce 1939 zakročili nacisté. Uzavřeli české vysoké školy a přes tisíc studentů odvlekli do koncentračních táborů. V knize Jozefa Leikerta se dočtete o jejich osudech. Jsou tam i autentické výpovědi těch, kteří pobyt v koncentráku zažili. Stupeň obtížnosti 2.
V knize Heleny Petrův jsou pečlivě shromážděna všechna protižidovská nařízení jak protektorátní, tak okupační správy zaměřená proti Židům, takže se dozvíte, co všechno vlastně Židé směli a nesměli. Je tam i úvod, ze kterého si uděláte celkovou představu o situaci Židů v protektorátu. Stupeň obtížnosti 4.
Tomáš Pasák velmi pečlivě vylíčil, jak to fungovalo v protektorátu, jak byla organizovaná státní správa a podobně. Moc se nevěnuje odboji. Stupeň obtížnosti 4.
Fumiko Išioka je zakladatelka centra pro výzkum holokaustu v japonském Tokiu. Mimo jiné se jí dostal do ruky také kufřík nadepsaný jménem a číslem, jak si museli zavazadla označovat lidé, kteří byli povoláni do transportu. Fumiko Išioka se rozhodla, že vypátrá, kdo byla Hana Brady, které kufr patřil. Přímo detektivní pátrání jí zavedlo až do Kanady, kde našla jejího bratra Jiřího, který na rozdíl od Hanky válku přežil. Fumiko se rozhodla o Hanině osudu napsat knihu. Dočtete se, jak Jirka s Hankou žili před válkou, co se s nimi dělo, než se dostali do Terezína a doprovodíte Hanku na její poslední cestě. Stupeň obtížnosti 1.
Tahle knížka není z knihovny babi dejvické, tu si Bára koupila po návratu z roku 1944. Je to román, který Petr Ginz napsal asi ve dvanácti letech. Inspiroval se dobrodružnými knihami Julese Vernea. Odehrává se v Africe, kde řádí jakási obluda připomínající prehistorického ještěra. Hlavní hrdinové postupně zjišťují, že věc je mnohem složitější, než se naprvní pohled zdálo. Budete překvapení nejen příběhem, který Petr vymyslel, ale i tím, jak ve svém věku dokázal psát a jak měl bohatou slovní zásobu - text je skoro k nerozeznání od "pravých" verneovek. Petr román i sám ilustroval. Stupeň obtížnosti 2.