Spousta lidí si myslí, že mýty jsou takové pohádky pro dospělé. Ono je to úplně jinak, ale to bychom museli popsat několik knih, abychom si to vysvětlili. Pro nás je teď zajímavé, že do mýtů někdy pronikají i historické události. Vzpomínky na ně jsou ovšem vybledlé staletími a pokroucené odrazem roztříštěného zrcadla dávnověku. Nějak tak je to i s trojskou válkou. Trója existovala. V 70. letech 19. století ji objevil amatérský německý archeolog Heinrich Schliemann. Jako desetiletý dostal od tatínka k Vánocům ilustrovanou Homérovu Íliadu, která líčí padesát dní posledního, desátého roku obléhání Tróje. Malého Heinricha dílo tak fascinovalo, že si už tehdy umínil, že Tróju objeví. Když konečně vydělal tolik peněz, aby se mohl vydat do osmanské říše a Tróju hledat, držel se přesně Homérových popisů. Pahorek, o kterém se říkalo, že na něm Trója stávala, vyloučil, protože Homér přece psal, že u Tróje tekly dvě řeky, a tady tekla jen jedna. Navíc mezi Trójou a mořem musela být poměrně rozlehlá pláň, kde mohli tábořit Achájové a která sloužila jako bojiště. Ovšem tenhle pahorek byl téměř u moře. A tak si Schliemann podle Homéra vytipoval úplně jiný kopec - a tam Tróju našel. Náhoda? Nejspíš ne.

Nejlepší barovka za mě, smutná, ale skvělá
Ebi, Goodreads, 12.1. 2024

JE HORŠÍ ODYSSEUS, NEBO ACHILLEUS?

Tuhle otázku si kladl Sókratés. Všimněte si, neptal se, kdo z těch dvou je lepší, ale kdo je horší. Otázka zněla asi takto: je horší Odysseus, který zlo páchá záměrně a vědomě, nebo Achilleus, který je tak hloupý, že si to ani neuvědomuje? Když tuhle otázku kladu svým studentům (překvapeným, protože oba ty chlapy pokládají mylně za kladné hrdiny, až tak jsme zpracovaní tím, že dějiny píší vítězové), obvykle usoudí, že je horší Odysseus. Vědomě páchat zlo je špatné, na tom se shodneme všichni. Sókratés měl překvapivě jiný názor. Soudil, že horší je to s Achilleem. Protože Odysseus se konec konců může rozhodnout, že to zlo páchat nebude. Ale u hlupáka Achillea se s tím nedá nic dělat...

LSTIVÝ ODYSSEUS

Odyssea máme tak nějak všichni rádi. Nechtěl do války, a pak jsme mu museli držet deset let palce, než se přes všechny ty Kyklópy a čarodějky a bouře dostal zase domů. Hrdina, který toho dost vytrpěl. Obojí je pravda. Ale Odysseus také dělal věci, které o dobrém charakteru moc nesvědčí. Ne nadarmo měl přízvisko lstivý Odysseus. Dobře, vymyslet lest na nepřítele, to je válečná strategie. Ale šméčka na spolubojovníky, to je fuj. Co tedy Odysseus všechno provedl? Nejdřív poradil Agamemnónovi, jak do Aulidy vylákat Ífigenii, aby ji mohl obětovat. Kvůli tomu, že Agamemnón zabil laň v posvátném háji bohyně Artemidy, jim uražená bohyně odpírala příznivý vítr, a toto by ji mělo usmířit. Lest byla v tom namluvit Ífigenii a její matce Klytaimnéstře, že chce Agamemnón provdat Ífigenii za Achillea. Tomu o tom ale nikdo neřekl ani slovo. A byl to Odysseus, kdo pomáhal dovléct ubohou dívku k oltáři, jen aby už mohli vyplout. Dál. Cestou do Tróje se několik lodí zastavilo na jednom ostrově a tam vynikajícího lučištníka Filoktéta uštkl had. Z rány se šířil takový zápach, že s ním nikdo nechtěl být na jedné lodi. A tak Odysseus vymyslel řešení - na Filoktéta se vykašleme, necháme ho tu na pospas osudu a jedeme dál. Co na tom, že Filoktétés do výpravy přivedl sedm lodí plných bojovníků? Ani ho nenapadlo (dobře, ani nikoho jiného) poslat pro jednoho z vynikajících lékařů, Asklépiových synů, kteří výpravu doprovázeli, aby zkusili Filoktétovu ránu vyléčit. Pokračujeme. Existovala věštba, že ten z Achájů, kdo se první dotkne trojské půdy, zemře. A tak lodě připluly k pobřeží, bojovníci koukali na pláž, a nikdo se nehrnul ven. Vypadalo to, že výprava skončí hodně trapně. Kdyby byl Odysseus formát, obětuje se - vyskočí, ztratí život, ale výpravu zachrání. Ne. Odysseus na písek vyhodil svůj štít a skočil na něj. Nic se mu pochopitelně nestalo, a tak se z lodí vyhrnuli ostatní. První za Odysseem byl Prótesiláos, který okamžitě zahynul nepřátelským kopím. Za jeho smrt tak může Odysseus. A poslední příklad. Odysseus měl pifku na Palaméda. Ze dvou důvodů. Jednak to byl Palamédés, kdo odhalil, že Odysseus jen předstírá šílenství, když ho Agamemnón žádal o podporu na válečné výpravě, a jednak Palamédés byl skutečně ten nejchytřejší a nejmoudřejší muž mezi Acháji. Však ho také vychovával kentaur Cheirón. Odysseus prostě žárlil. A tak zabil Palamédova otroka, do jeho šatů nastražil zlato, a pak tvrdil, že tohoto otroka zabil, když ho načapal, jak se vrací z Tróje. Obvinil Palaméda, že se Trójany nechal uplatit, a Achájové pak Palaméda ukamenovali na břehu moře. Ještě je vám Odysseus tak sympatický?

Prolistovat knihu a koupit si ji můžete zde:

Když jsme se v nakladatelství domluvili, že konečně necháme Báru, aby našla Achillea, o což se snažila od první cesty do minulosti, napadlo mne, že by bylo fajn ukázat trojskou válku čtenářům z druhé strany, ze strany těch, kteří byli napadeni. My jsme totiž zvyklí fandit Achájům, protože Íliadu napsali vítězové. Taky jsem si řekla, že je potřeba z řady postav sloupat to falešné pozlátko - Parida nechat zbabělcem, Agamemnóna vzteklounem, Odyssea lstivým podrazákem, Achillea namyšleným hlupákem... Takhle je líčí Homér. Zapomeňme na hollywoodské pohádky. Mimochodem, málokdo si uvědomuje, že Paris byl o celou generaci starší než Achilleus. To zlaté jablko, o které měl Paris rozsoudit Afrodítu, Héru a Palladu Athénu, totiž vhodily bohyně sváru do síně, kde se slavila svatba Achilleových rodičů. Pochybuji, že by bohyně nechaly o tom, která je nejkrásnější, rozhodovat batole... Tahle bárovka opravdu není podle Petišky, to Bára zjistila poměrně brzy. Musím přiznat, že když jsem Trójany poznala lépe, bylo mi líto, že není v mé moci změnit osud Hektora, Polydóra, Déifoba nebo Ainey... S tím trojským koněm to bylo úplně jinak, protože jen hlupák by si rozboural hradby hned, jak nepřítel po deseti letech zmizí za obzorem. Trójané hlupáci nebyli. Ale jak se to odehrálo doopravdy, to prozradím jen v knížce.

Opravdu úžasná kniha! Moc všem doporučuji :-)
Lalina3, Databáze knih, 25.3. 2016

Nechci tvrdit, že Ílias je historický záznam. Ale je to epos, který vznikl na základě nějakých událostí. Je to trochu, jako když se vypráví o zážitcích z výletu. Místo zůstává, jména zůstávají, ale ty historky se časem trochu přibarví a upraví, aby byly napínavější a zajímavější. Ve skutečnosti trojská válka vůbec nebyla kvůli nějaké unesené ženské. Kdyby se Meneláos ostatním řeckým králům přiznal, že mu někdo ukradl manželku, měl by tak akorát z ostudy kabát. Trojská válka je ve skutečnosti velmi zastřenou reminiscencí maloasijské řecké kolonizace. Ke konci mykénského období do Řecka začaly ze severu pronikat další kmeny, zejména Dórové, a původní obyvatelstvo, Achájové, před nimi z části uprchli do Malé Asie. Nebylo to naráz, šlo o dlouhodobější proces, a v mýtech se vzpomínka na to uchovala ne v podobě migrace, ale v podobě výprav na východ, jejichž hrdinové se však stále ještě vraceli domů. Netýká se to jen trojské války. Otcové některých Achájů bojujících před Trójou se za mlada zúčastnili výpravy Argonautů do Kolchidy. Byl mezi nimi Diomédův otec Týdeus, salamínský král Telamón, otec velkého Aianta, lokridský král Oileus, otec malého Aianta, Asklépios, otec Macháóna a Podaleiria, které naučil svému lékařskému umění a oni pak měli ve vojsku pověst vynikajících lékařů. K Argonautům patřili i Helenini a Klytaimnéstřini bratři (a tudíž Meneláovi a Agamemnónovi švagři) Kastór a Polydeukés. Kolchis leží ještě východněji než Trója...

VĚRNÁ PÉNELOPÉ...

Manželka ithackého krále Odyssea Pénelopé bývá pokládána za prototyp věrné manželky. Dvacet let čekala, než se Odysseus vrátil domů, všechny nápadníky odmítala, na nikoho jiného se ani nepodívala! Nezpochybňuju, že v tom láska k Odysseovi mohla hrát roli (konec konců, nebyli spolu moc dlouho, třeba nestačila zjistit, jaký křivák to umí být). Ale Pénelopé byla velmi pragmatická - a silná - žena, žádná pasivní chudinka. V době, kdy byl Odysseus pryč, vládla jako regentka. Láertés Odysseovi předal vládu ještě před jeho odjezdem k Tróji a pak se stáhl do ústraní, takže to všechno bylo na Pénelopě s několikaměsíčním synkem, pro kterého chtěla království udržet. Kdyby se vdala, bylo byl velmi pravděpodobné, že by s novým mužem měla dalšího syna, a v tu chvíli by byl Télemachos ohrožen na životě, protože jeho otčím by na trůn určitě chtěl prosadit svého vlastního syna.

...A ZRÁDNÁ KLYTAIMNÉSTRA

Klytaimnéstra vstoupila do povědomí jako pravý opak Pénelopy. Když byl Agamemnón dlouho pryč (a to na rozdíl od Odyssea jen deset let), našla si milence, a Agamemnóna po návratu společně zavraždili. Fuj. No tak se na to podívejme. Eurípidés ve své tragédili Ífigenie v Aulidě vkládá Klytaimnéstře do úst větu, že byla Agamemnónovi hodnou ženou, i když zabil jejího prvního muže a dítě, které s ním měla. Je to jediný zdroj této informace, ale třeba znal Eurípidés detaily, které se nám už nedochovaly. Tak to by byla první věc. Potom Agamemnón podlou lstí (dobře, vymyslel to Odysseus, ale Agamemnón to s radostí použil) vylákal Ífigenii do Aulidy, kde vojsko trčelo, protože nemělo vítr, aby ji obětoval. Ale jí i Klytaimnéstře tvrdil, že ji chce provdat za Achillea (kterého rozběsnilo, že Agamemnón jeho jméno takhle zneužil). Takže druhé věc - zabil jí dceru. No a do třetice si z Tróje přivezl zajatkyni, Kassandru, se kterou ještě stihl mít dvojčata. No já bych ho zabila taky.

PRAVDA, NEBO MÝTUS?

Jak už jsem psala, mýty nejsou jen vyprávěnky pro dospělé, a někdy v nich máme (často pečlivě) schovaný kousek historie. Možná už jste slyšeli o maloasijské řecké kolonizaci. Když do vlastního Řecka začaly ze severu pronikat další kmeny, najmě Dórové, původní obyvatelstvo před nimi částečně uteklo do Malé Asie a její pobřeží osídlilo. Těmito události skončila doba mykénská a do stejné doby se kladou události trojské války - tedy nějaké 12. století před naším letopočetem. Trója leží východně od Řecka, v Malé Asii, a je tedy možné, že tohle válečné tažení je odrazem vzpomínek právě na maloasijskou kolonizaci, které se nemusela obejít bez srážek s místním obyvatelstvem. Jen se - narozdíl od skutečnosti - od Tróje řečtí bojovníci zase vrátili zpátky domů. Maloasijská řecká kolonizace nebyla jednorázovou záležitostí, byl to delší proces, a mýty to reflektují. Otcové některých Achájů bojujících před Trójou se totiž většinou ještě za svobodna zúčastnili jiné výpravy směřující mnohem dál na východ - výpravy argonautů za zlatým rounem do Kolchidy:

• Péleus, otec Achilleův
• Peirithoos, otec Polypoitův
• Ankaios, otec Agapénórův
• Admétos, otec Eumélův
• Týdeus, otec Diomédův
• Oileus, otec Aiantův
• Asklépios, otec Macháónův a Podaleiriův
• Telamón, otec Aianta, který bojoval v řeckém táboře, a Trójana Teukra
• Íásón, otec Eunéův; jiný Íásonův syn, kterého Íáson zplodil cestou z Kolchidy, žil na ostrově poblíž Tróje a ochotně od Achájů vykupoval zajaté Trójany
  

ZLATÉ ROUNO EXISTOVALO!

Vážně. Ale bylo to trochu jinak než v mýtech. V Kolchidě totiž tekla zlatonosná řeka. Zlato se v ní ovšem neobjevovalo v podobě zrnek, nýbrž prachu, takže se nedalo rýžovat. Mazaní Kolchiďané na to vyzráli. Vzali ovčí rouno, přitloukli ho kolíky na dno řeky a čekali. Zlatý prach se v hustých dlouhých chlupech zachytil a když pak rouno z řeky vytáhli, skutečně vypadalo jako zlaté. Rouno pak stačilo pečlivě vyprat v nějaké kádi, vodu nechat odpařit - a měli zlato v rukou. Nebo to zlaté rouno mohli prodat, a tak se možná začalo věřit, že existují zlaté ovce.