Veronika Válková

Vystudovala jsem výtvarnou větev Gymnázia Na Pražačce, kam jsem se po pár letech vrátila učit a učím tam pořád, latinu a historii a rétoriku. Tu latinu a historii jsem studovala na Karlově univerzitě a k latině jsme měli povinně i čtyři semestry starořečtiny, a to byl fakt masakr. Ale číst texty staré dva a půl tisíce let, v případě Homéra i starší, to je... to je prostě něco fantastického. 

Vždycky jsem se ráda věnovala hudbě. Krom klavíru a zobcové flétny jsem hrála i na kontrabas v tehdy nejlepším studentském orchestru - no vlastně v Evropě, protože jsme vyhrávali i mezinárodní soutěže, třeba v belgickém Neerpeltu. Jmenoval se Pražský studentský orchestr a vedl ho pan profesor Mirko Škampa, tak se mu říkalo Škampáč. Hráli jsme i na mezinárodním festivalu v japonské Šizuoce. Zpívala jsem taky v několika sborech, hodně nosný pro mne byl Byzantion. Moc mne těší, že stále vystupují v šatech, které jsem pro ně před bratru třiceti lety navrhla já.

První kniha mi vyšla v necelých třiadvaceti letech. Jmenuje se Wetemaa - kniha osudu jedenácti družiníků krále Gudleifra a získala cenu za nejlepší fantasy roku. Měla úspěch, a tak přišel další díl, pak další... Dnes už kultovní série jich má sedm. Což neznamená, že je to číslo konečné. První knihu jsem si sama ilustrovala, druhou také, a dokonce jsem malovala i obálku. Jenže s prací a psaním knížek se pak už nedalo stíhat úplně všechno.

I když jsem musela udělat rozhodnutí, jestli se profesionálně věnovat kreslení nebo psaní, protože pokud je člověk zaměstnaný na plný úvazek, obojí se zvládat nedá, pořád ráda výtvarničím. Kreslím, fotografuju, vyšívám a v posledních letech mne nejvíc baví šít repliky historických kostýmů z bárovek.

Jednou z mých největších vášní je cestování. Sama, s orchestrem, se studenty i jako profesionální průvodkyně jsem projela skoro celou Evropu a kus Asie. Z Afriky mám na kontě jen Egypt. Nejvíc miluju Island. Tam jsem byla asi desetkrát a pořád je mi to málo.

Mimochodem - Wetemaa mne dostala i k psaní učebnic pro SPN. Můj vedoucí diplomové práce tehdy dával dohromady autorský tým a pořád mu chyběl někdo na starověk. Když jsem mu jako omluvu, proč jsem nepohnula s diplomkou, přinesla autorský výtisk druhého dílu Wetemay, usoudil, že klasická filoložka s výbornými vyjadřovacími schopnostmi by se do týmu hodila. A měl pravdu. V autorském kolektivu jsem napsala část starověku do učebnice pro 6. třídu a pro 1. ročník gymnázií. Asi o deset let později mne jako pedagožku s dlouholetou praxí oslovilo nakladatelství, abych novou řadu učebnic pro 6. - 9. ročník zpracovala sama. Mimochodem - "moje" řada učebnic (včetně metodických příruček pro vyučující) je jediná, kterou nepsal autorský kolektiv. Proto je velmi kompaktní a provázaná a stále patří mezi nejoblíbenější na trhu.

Na spolupráci s televizí a rozhlasem se můžete podívat (nebo si ji poslechnout) tady:

Petr Kopl

Jestli o Petrovi chcete vědět víc, přejděte na jeho stránky:

Barbora Holečková

Pokud vás zaráží, že Bára tu jako jediná nemá fotku, tak vězte, že její rodiče si opravdu velmi potrpí na dodržování všech bezpečnostních pravidel na internetu. Sami se na sociálních sítích chovají velmi obezřetně a Bára je jim dost vděčná, že nikdy nikde nepostovali její fotku, jak sedí na nočníčku a podobně.

Barča